Vánoce.

I když pro mnohé z nás jsou Vánoce tři dny o dobrém jídle a radosti dětí pod rozsvíceným stromečkem, pro jiné je to jeden z největších svátků v roce trvající několik týdnů. Pokud vnímáte vánoce jako svátky křesťanské, vězte, že tradice slavností na sklonku roku jsou mnohem starší než počátky křesťanství na světě.

V dávných dobách byli lidé mnohem více spjati s přírodou a věděli, jak je důležité pro přežití žít s ní v souladu a respektovat její zákonitosti. Nejsilnějším symbolem života, smrti, tepla, úrody a světla bylo považováno slunce a jeho protipól noc. Nejsilnější z "pohanských" božstev byl bůh slunce, který v různých kulturách a dobách měl i různá jména (Re, Ra, Mithra atd.). Bůh slunce vždy soupeřil s temnými silami a protože byl přemožen, nastávalo období zimy a delších nocí. Lidé ale věřili v jeho opětovné zrození a vítězství nad temnými silami. V čase „očekávání jeho narození“, který přicházel rok co rok v čase nejdelších nocí, zapalovali lidé posvátné ohně, pálili vonné koření, čistili a uklízeli své domy, jako předzvěst čistoty jeho zrození.

Své příbytky zdobili zeleným chvojím a jmelím, protože strom, který během zimy byl stále zelený, považovali za důkaz nesmrtelnosti přírody a doufali, že je jeho moc ochrání proti zlým silám temnot. Jmelí mělo více významů. Pro Druidy (keltské kněží) mělo magickou moc, snad pro své léčivé účinky, nebo že jeho plody, bílé bobule, dozrávají právě v prosinci a podobají se perlám. Symbolizovalo lásku, plodnost a soudržnost.

Germánské kmeny zase přinášely do lesů pro nově zrozeného boha pečivo v podobě slunce a měsíce, které bylo připravované z medu právě jen v tento čas, a rozvěšovali je na malé zelené stromky (proto dnes pečeme vánoční cukroví a zdobíme stromeček). Lidé si dávali malé dárky, hlavně zlaté a stříbrné, jako ochranu před nemocemi a zlem.

Ta nejvzácnější noc, která byla uctívána někdy v čase 20.-25.12., tedy v období zimního slunovratu, a symbolizovala konečné vítězství nad temnotou, byla protkána magií, zázraky a předvídáním budoucnosti. Měla svá přísná pravidla a ten, kdo je porušil, za to do roka zaplatil životem. Dnes si pamatujeme jen to, že se nesmí vstát od štědrovečerní večeře. Ta pradávná štědrovečerní večeře u starých Keltů měla 9 chodů (9 byla uctívána jako magické číslo) a jedli se hlavně luštěniny, jablka a ořechy jako symboly slunce, sušené ovoce a česnek, ten hlavně pro svoji léčivou schopnost a sílu zahnat temné mocnosti. Ryba se začala jíst až později. Nesmělo se zapomenout také na domácí zvěř, ale i stromy a pole. Jeden ze zvyků byl i obdarovat studnu.

Nástupem křesťanství a víry v jednoho Boha byla snaha Vánoce vymítit, ale to se nepodařilo, i když řada zvyklostí a obyčejů je dnes dávno zapomenuta. Katoličtí kněží přišli na to, že jediná možnost je Vánoce převzít a upravit si je podle své víry. Protože nebylo a dodnes není známo přesné datum Kristova narození, přou se o něm teologové a historikové na celém světě, bylo stanoveno na půlnoc z 24.-25.12. Takto byly Vánoce poprvé slaveny roku 336 v Římě a odtud se rozšířily do celého světa. Zvyků a pověr je opravdu mnoho. Liší se místem, kde se Vánoce slaví, ale i tím, jestli jsou charakteru pohanského či křesťanského nebo se jedná o "pokřestěný" pohanský zvyk. Např.:

Zlaté prasátko. Prase bylo v pohanských dobách posvátné zvíře a ten, kdo je v čase vánočním spatřil, měl příslib, že přežije zbytek zimy ve zdraví a dostatku. Zlatá je barva slunce. Vycházejme z toho, že větší šanci na přežití měl ten, kdo uměl šetřit s potravinami a často držel půst.

Stromeček. Dlouho potírán katolickou církví jako pohanský zvyk. Teprve v 16. století byl vzat na milost. V Čechách je velmi krátkou dobu, přišel k nám z Německa, dlouho se také zavěšoval nad stolem špičkou dolů a to hlavně na venkově. Poprvé se v naší zemi o Vánocích objevil r.1812 v Libeňském zámečku.

Polaz. Dnes vánoční dekorace připomínající svým tvarem slunce. Složen ze sušeného ovoce, šišek či chvojí, napíchaném na špejlích upevněných v jablku. Připevňoval se na strop k oknu směrem na východ a vítal tak slunce. Jablko slouží též k předvídání budoucnosti a to hlavně pro svojí tvarovou podobnost se sluncem. Při jeho rozkrojení se objeví hvězdička (štěstí) nebo křížek (smrt).

Rodinná soudržnost. Na Vánoce se má sejít celá rodina u štědrovečerního stolu a stůl má být omotán provazem, někde i řetězem, pod stůl se má dát otýpka slámy a sekyra. V pohanských dobách to značilo pevnost rodiny a sláma dobrou úrodu pro další rok.

Adventní věnec. Má kořeny v Hamburku okolo roku 1850, původně měl 24 svící, dnes jen 4. První se zapálí na bronzovou neděli většinou po sv. Ondřeji a po obědě se sfoukne. Další na stříbrnou a třetí pak na zlatou neděli. Všechny 4 svíce pak společně hoří u štědrovečerní večeře. Pro katolíky je to symbol očekávání příchodu narození Páně. Jako ale řada jiných zvyků, původ hledejme u starých Keltů.

Hádání budoucnosti. Zvyků pro tento rituál je opravdu hodně. Lití olova, pouštění skořápek, házení střevíců, třesení bezem, pohled do studny či rybníka. Dále např. rozkrojení jablka a rozlousknutí ořechu. Většinou hledaly odpověď svobodná děvčata, jestli budou do roka vdavky. Hádalo se také, jestli bude úrodný rok, jaká bude zima či zda se opět všichni shledají za rok ve zdraví atd. Prostě vše, co bylo pro samotnou existenci nejdůležitější. Zahlédl-li prý ten den někdo svůj stín bez hlavy, do roka zemřel.

Betlémská hvězda. Pro katolíky symbol božího znamení a ukázání cesty k právě narozenému Ježíškovi. Nejedná se ale o kometu, jak by se na první pohled mohlo zdát, ale o konjunkci (úhlové sblížení) Jupitera a Saturnu. Toto objevil 17.12.1603 německý astronom Johannes Keller a vypočítal, že se tak stalo také v září roku 7 před naším letopočtem, dokonce třikrát po sobě. Z toho a také z hliněné tabulky nalezené v roce 1925, kde je tato skutečnost potvrzena babylónskými hvězdopravci, je možné se domnívat, že Ježíš se narodil právě v této době. Sedmileté odchylky narození Ježíše se pravděpodobně dopustil opat Dionysius Exiguus roku 532, protože teprve v té době se určil počátek našeho letopočtu. Psát o Vánocích by se dalo ještě hodně dlouho a řada z vás určitě zná mnoho dalších zvyklostí a obyčejů. Přeji vám tímto všem štastné a veselé ty letošní Vánoce a ať už půjdete do kostela či se políbíte pod větvičkou jmelí, budete zdobit polaz, stavět betlém či těm nejmenším předávat dárky, buďte v tu chvíli šťastní.