Obrázky a Animace

Pod posledními zbytky sněhu už kvetou sněženky. Přeji vám dny plné jarního slunce a pohody!
Šťastné a veselé vánoce!

Šťastné a veselé vánoce!

 

 


 

Vánoce.

 

I když pro mnohé z nás jsou Vánoce tři dny o dobrém jídle a radosti dětí pod rozsvíceným stromečkem, pro jiné je to jeden z největších svátků v roce trvající několik týdnů. Pokud vnímáte vánoce jako svátky křesťanské, vězte, že tradice slavností na sklonku roku jsou mnohem starší než počátky křesťanství na světě.

V dávných dobách byli lidé mnohem více spjati s přírodou a věděli, jak je důležité pro přežití žít s ní v souladu a respektovat její zákonitosti. Nejsilnějším symbolem života, smrti, tepla, úrody a světla bylo považováno slunce a jeho protipól noc. Nejsilnější z "pohanských" božstev byl bůh slunce, který v různých kulturách a dobách měl i různá jména (Re, Ra, Mithra atd.). Bůh slunce vždy soupeřil s temnými silami a protože byl přemožen, nastávalo období zimy a delších nocí. Lidé ale věřili v jeho opětovné zrození a vítězství nad temnými silami. V čase „očekávání jeho narození“, který přicházel rok co rok v čase nejdelších nocí, zapalovali lidé posvátné ohně, pálili vonné koření, čistili a uklízeli své domy, jako předzvěst čistoty jeho zrození.

Své příbytky zdobili zeleným chvojím a jmelím, protože strom, který během zimy byl stále zelený, považovali za důkaz nesmrtelnosti přírody a doufali, že je jeho moc ochrání proti zlým silám temnot. Jmelí mělo více významů. Pro Druidy (keltské kněží) mělo magickou moc, snad pro své léčivé účinky, nebo že jeho plody, bílé bobule, dozrávají právě v prosinci a podobají se perlám. Symbolizovalo lásku, plodnost a soudržnost.

Germánské kmeny zase přinášely do lesů pro nově zrozeného boha pečivo v podobě slunce a měsíce, které bylo připravované z medu právě jen v tento čas, a rozvěšovali je na malé zelené stromky (proto dnes pečeme vánoční cukroví a zdobíme stromeček). Lidé si dávali malé dárky, hlavně zlaté a stříbrné, jako ochranu před nemocemi a zlem.

Ta nejvzácnější noc, která byla uctívána někdy v čase 20.-25.12., tedy v období zimního slunovratu, a symbolizovala konečné vítězství nad temnotou, byla protkána magií, zázraky a předvídáním budoucnosti. Měla svá přísná pravidla a ten, kdo je porušil, za to do roka zaplatil životem. Dnes si pamatujeme jen to, že se nesmí vstát od štědrovečerní večeře. Ta pradávná štědrovečerní večeře u starých Keltů měla 9 chodů (9 byla uctívána jako magické číslo) a jedli se hlavně luštěniny, jablka a ořechy jako symboly slunce, sušené ovoce a česnek, ten hlavně pro svoji léčivou schopnost a sílu zahnat temné mocnosti. Ryba se začala jíst až později. Nesmělo se zapomenout také na domácí zvěř, ale i stromy a pole. Jeden ze zvyků byl i obdarovat studnu.

Nástupem křesťanství a víry v jednoho Boha byla snaha Vánoce vymítit, ale to se nepodařilo, i když řada zvyklostí a obyčejů je dnes dávno zapomenuta. Katoličtí kněží přišli na to, že jediná možnost je Vánoce převzít a upravit si je podle své víry. Protože nebylo a dodnes není známo přesné datum Kristova narození, přou se o něm teologové a historikové na celém světě, bylo stanoveno na půlnoc z 24.-25.12. Takto byly Vánoce poprvé slaveny roku 336 v Římě a odtud se rozšířily do celého světa. Zvyků a pověr je opravdu mnoho. Liší se místem, kde se Vánoce slaví, ale i tím, jestli jsou charakteru pohanského či křesťanského nebo se jedná o "pokřestěný" pohanský zvyk. Např.:

Zlaté prasátko. Prase bylo v pohanských dobách posvátné zvíře a ten, kdo je v čase vánočním spatřil, měl příslib, že přežije zbytek zimy ve zdraví a dostatku. Zlatá je barva slunce. Vycházejme z toho, že větší šanci na přežití měl ten, kdo uměl šetřit s potravinami a často držel půst.

Stromeček. Dlouho potírán katolickou církví jako pohanský zvyk. Teprve v 16. století byl vzat na milost. V Čechách je velmi krátkou dobu, přišel k nám z Německa, dlouho se také zavěšoval nad stolem špičkou dolů a to hlavně na venkově. Poprvé se v naší zemi o Vánocích objevil r.1812 v Libeňském zámečku.

Polaz. Dnes vánoční dekorace připomínající svým tvarem slunce. Složen ze sušeného ovoce, šišek či chvojí, napíchaném na špejlích upevněných v jablku. Připevňoval se na strop k oknu směrem na východ a vítal tak slunce. Jablko slouží též k předvídání budoucnosti a to hlavně pro svojí tvarovou podobnost se sluncem. Při jeho rozkrojení se objeví hvězdička (štěstí) nebo křížek (smrt).

Rodinná soudržnost. Na Vánoce se má sejít celá rodina u štědrovečerního stolu a stůl má být omotán provazem, někde i řetězem, pod stůl se má dát otýpka slámy a sekyra. V pohanských dobách to značilo pevnost rodiny a sláma dobrou úrodu pro další rok.

Adventní věnec. Má kořeny v Hamburku okolo roku 1850, původně měl 24 svící, dnes jen 4. První se zapálí na bronzovou neděli většinou po sv. Ondřeji a po obědě se sfoukne. Další na stříbrnou a třetí pak na zlatou neděli. Všechny 4 svíce pak společně hoří u štědrovečerní večeře. Pro katolíky je to symbol očekávání příchodu narození Páně. Jako ale řada jiných zvyků, původ hledejme u starých Keltů.

Hádání budoucnosti. Zvyků pro tento rituál je opravdu hodně. Lití olova, pouštění skořápek, házení střevíců, třesení bezem, pohled do studny či rybníka. Dále např. rozkrojení jablka a rozlousknutí ořechu. Většinou hledaly odpověď svobodná děvčata, jestli budou do roka vdavky. Hádalo se také, jestli bude úrodný rok, jaká bude zima či zda se opět všichni shledají za rok ve zdraví atd. Prostě vše, co bylo pro samotnou existenci nejdůležitější. Zahlédl-li prý ten den někdo svůj stín bez hlavy, do roka zemřel.

Betlémská hvězda. Pro katolíky symbol božího znamení a ukázání cesty k právě narozenému Ježíškovi. Nejedná se ale o kometu, jak by se na první pohled mohlo zdát, ale o konjunkci (úhlové sblížení) Jupitera a Saturnu. Toto objevil 17.12.1603 německý astronom Johannes Keller a vypočítal, že se tak stalo také v září roku 7 před naším letopočtem, dokonce třikrát po sobě. Z toho a také z hliněné tabulky nalezené v roce 1925, kde je tato skutečnost potvrzena babylónskými hvězdopravci, je možné se domnívat, že Ježíš se narodil právě v této době. Sedmileté odchylky narození Ježíše se pravděpodobně dopustil opat Dionysius Exiguus roku 532, protože teprve v té době se určil počátek našeho letopočtu. Psát o Vánocích by se dalo ještě hodně dlouho a řada z vás určitě zná mnoho dalších zvyklostí a obyčejů. Přeji vám tímto všem štastné a veselé ty letošní Vánoce a ať už půjdete do kostela či se políbíte pod větvičkou jmelí, budete zdobit polaz, stavět betlém či těm nejmenším předávat dárky, buďte v tu chvíli šťastní.




 

 

 

 

 

 

Advent

Advent

Advent - nejen předvánoční období
adventus znamená latinsky příchod


Doba přípravy na Vánoce se nazývá "ADVENT". Toto označení pochází z latinského slova "adventus", což znamená příchod. Myslí se zde na příchod Vykupitele Ježíše Krista. Každoročním prožíváním adventu a slavením adventní liturgie církev zpřítomňuje očekávání starozákonních proroků, kteří připravovali lidstvo na příchod Mesiáše. Tím, že se věřící vžívají do atmosféry této dlouhé přípravy na první příchod Vykupitele, oživují zároveň touhu po jeho druhém příchodu na konci časů, ale rovněž do svého vlastního života.

První začátky slavení adventu se objevují v jižní Galii a ve Španělsku koncem 4. století. Od 12. do 13. století se stal advent začátkem nového liturgického roku, který do té doby začínal Vánocemi.



DATUM ADVENTNÍCH NEDĚLÍ

Adventní doba trvá čtyři neděle před slavností Narození Páně 25.12.

Datum první adventní neděle je pohyblivé. Je to proto, že poslední adventní neděle - čtvrtá - připadá vždy na neděli před 25. prosincem (který je hlavním vánoční svátkem). A protože 25. prosinec je každý rok v jiném dni v týdnu, tak i 1. adventní neděle má každý rok jiné datum. Advent vždy trvá do půlnoci dne 24.12. ("štědrý večer" je vigilie - předvečer hlavního vánočního svátku). Někdy se proto stává, že poslední adventní neděle může připadnout i na Štědrý den. V takovém roce trvá advent vlastně jen tři týdny, i když má čtyři adventní neděle.

ADVENTNÍ VĚNEC

Věnec je od nepaměti symbolem vítězství a královské důstojnosti. I Bible mluví o věnci jako o projevu úcty, radosti a vítězství. Adventní věnec je holdem tomu, kdo je očekáván, a kdo zároveň již přichází jako vítěz, jako král a osvoboditel: Ježíš Kristus. Rozlévající se světlo z hořících svící vyjadřuje přicházejícího Krista, který rozptyluje temnotu a strach, neboť on je "Světlo světa" (Jan 8,12). Každému, kdo věrně a s láskou vyhlíží příchod Páně, bude předán věnec spravedlnosti, vítězný věnec života.

Neboj se. Buď věrný a dám ti vítězný věnec života. (srv. Zj 2,10)


ADVENTNÍ PÍSNĚ - RORÁTY

Obsah adventní doby výstižně vyjadřují staré české adventní písně - "roráty", sestavené podle biblických textů, převážně prorockých. (Roráty - název pochází z nejznámější latinské adventní písně pocházející z 16. stol z Francie: "Rorate coeli de super..." - "Rosu nám dejte nebesa, dejte nám spasitele...). Připomínají očekávání spásy, vyvedení ze zajetí a uvedení do Boží blízkosti. Přinášejí ujištění o Boží věrnosti v příslibu spásy.

Tyto staré písně nás spojují s vírou našich předků. Byla to víra hluboká, poučená Božím slovem. Nápěvy i slova písní překlenují celé generace. Dávají nám zakusit společenství církve, které je rozprostřeno přes celá století.

VÝZNAM ADVENTU - ADVENT V NÁS

Adventní doba naštěstí není pouze časem horečných nákupů. Má především svůj duchovní obsah. A tím je nejen příprava na Vánoce! Vyzývá nás k setkávání se s Kristem v našem každodenním životě a připravuje nás na jeho slavný druhý příchod.

V biblické knize Zjevení svatého Jana říká Ježíš: "Hle, stojím u dveří a klepu. Kdo uslyší můj hlas a otevře dveře, k tomu vejdu a budu jíst - já u něho a on u mě" (Zj 3,20). Tyto dveře našeho srdce mají jen jednu kliku - zevnitř. Kristus je ani nevylomí, ani nevypáčí. Zevnitř je můžeme otevřít jen my...

Prožít plodně adventní dobu znamená nově se setkávat s Bohem, který nabízí naplněný život a cestu dál. Přijmout výzvu adventu znamená vycházet mu v ústrety, obracet se k němu, pozvedat k němu své oči, smířit se s ním a s těmi, kdo jsou kolem nás a odhazovat všemožnou zbytečnou přítěž, která nám znemožňuje jít po jeho cestách...
Mikuláš

Mikuláš

Sv. MIKULÁŠ

6.prosince

Označení "SVATÝ" ukazuje na jeho dobře prožitý život, naplněný dobrem. Již před naším letopočtem se nazývalo svatým to, co náleželo Bohu nebo připomínalo jeho vlastnosti. /Nejvyšší dobro/

Neznamená to, že se svatý za svého života stále modlil, nebo byl stále v kostele, ale prožil dobře svůj život, usiloval konat druhým dobro,a i když byl hříšný, litoval svých nedobrých skutků a odstraňoval pravidelně zlo ze svého srdce.

Svatý - je vzorem pro všechny v konání dobra, ve vztahu k druhému člověku. Každý z lidí je povolán ke svatosti = k dokonalému naplnění života dobrem a využití všech svých schopností


Sv. MIKULÁŠ : je nám všem vzorem v konání dobrých skutků, měl dobré srdce - k druhým byl milosrdný - milé srdce.


Tuto jeho velikou vlastnost si připomínáme tím, že přichází "člověk" v přestrojení a dává dárky. V minulosti si děti dávaly ponožky za okno, aby v nich něco ráno našly jako dar od "Milukáše". Postavy anděla a čerta jesou pokusem o ztvárnění Dobra a Zla ve světě i v životě každého z nás.



Životopis

Sv. Mikuláš se narodil kolem roku 270 v pobřežním městě Patara v dnešním jižním Turecku. / před 1725 lety / Rodiče byli bohatí, ale brzy zemřeli. Mikuláš zdědil veškerý majetek. Nemyslel na sebe, ale rozdával almužny chudým a nemocným. V městě byl jeden zchudlý šlechtic, který měl starost, kde sežene věno pro své tři dcery. Mikuláš se to dozvěděl a tajně v noci oknem vhodil měšec peněz. Toto udělal ještě dvakrát, pro každou z dcer šlechtice. Brzy byl Mikuláš odhalen a aby se vyhnul chvále, odešel do Palestiny - místa života Ježíše Krista. Po čase se vrátil do vlasti. Cestou se zastavil ve městě Mýře, kde byl právě biskupský sněm a rozhodovalo se o tom, kdo bude novým biskupem. Mikuláše přijali mezi budoucí kandidáty. Když dlouho rokovali a nemohli se shodnout na konkrétním kandidátovi, dali podmínku: kdo druhého dne z kandidátů přijde první do kostela, stane se biskupem. Takto se stal biskupem náš Mikuláš a i nadále se věnoval o zmírnění hmotné i duchovní bídy.
Zemřel kolem roku 350.



Atributy: /charakteristické znaky na obraze, soše /

ornát - vrchní roucho /užívá kněz i biskup /
mitra - vysoká "čepice", je to znak úřadu /užívá ji biskup, kardinál i papež /
berla - připomíná pastýřskou hůl / připomíná pověření biskupa službou ke svěřeným křesťanům jako služba pastýře ke svému stádu /
Halloween

Halloween

Halloween je svátek, který se slaví 31. října, většinou dětmi, které se oblékají do strašidelných kostýmů a chodí od domu k domu s tradičním pořekadlem Trick or treat (Koledu nebo Vám něco provedu) a „koledují“ sladkosti. Svátek se slaví většinou v anglicky mluvících zemích, převážně v USA, Kanadě, Velké Británii, Irsku, Austrálii, Novém Zélandu aj. V Česku se Halloween moc neslaví.

Původní název byl Hallowe'en zkratka z anglického All-hallow-even (Doslova: Předvečer/Vigilie Všech svatých / první nešpory), Halloween vychází z původně pohanského (keltského) svátku Samhain - pohanský nový rok (konec pohanského léta). Uživá se také název předvečer svátku Všech svatých. Pravděpodobně má i návaznost na křesťanský svátek Všech svatých.

 

.

Krása podzimu

Krása podzimu

Podzimní čas. 

              Už v září se uklidňuje letní rozjařenost, život opět vjíždí do vyjetých kolejí. Je zde vidina večera (tedy zimy), ale stále je před námi ještě mnoho práce.

Až v říjnu nastává období sklízení plodů našich dlouhodobých snah. Zároveň se v této podzimní době úspěšně zakládá na nové dlouhodobé plány, které ponesou výsledek na jaře. Vidíte tu podobnost s přírodou, se zahradou? Sklízíme plody, sázíme cibulky pro jarní radost…

Již dlouho v tuto dobu cítíte potřebu nějaké očisty?
Směle do ní právě teď. Proberme skříně, oblečení, spíže, komory. Vyházejme staré oblečení, papírové krabice, suvenýry na které se věčně práší,  nevkusné jeleny, prostě vše, z čeho máte pocit, že nás nepříjemně svazuje. Minulost bude v koši – a vy se budete cítit svobodně!
No a kupme si něco nového na sebe či do bytu. Cokoliv nás nyní osloví, to nás bude doprovázet pozitivní silou celou zimu.

Stejnou inventuru proveďme i ve svých myšlenkách  a plánech do budoucna. Vše pak najednou uvidíme mnohem jasněji. Rozhodující je konec znamení Vah (22.10.), které přeje rozvahám všeho druhu, je velká šance, že poté se dostaví osvobozující rozřešení našich myšlenek.

Navíc je zde ještě symbolika „dušiček“, která představuje kromě života a smrti i minulost za námi, budoucnost před námi. Naše vlastní strachy a obavy mohou v tuto dobu vyplout na povrch. Postavme se jim, silní jsme na to v tuto roční dobu dost.

Očistěme i svoje tělo, uvařme si kopřivový čaj z jarních kopřiv, přemýšlejme o jídelníčku. Odlehčíme i tělu a tím snáze najdeme cestu sami k sobě.

Listopad je pak měsícem, kdy sklízíme plody naší snahy o lepší já. Často nám řešení padá do klína zdánlivě zadarmo.

Stejně jako příroda upadá k zimnímu spánku, i my se začínáme stahovat do svého nitra, podobně jako stromy svoji sílu stahují do kořenů a kmenů. Můžeme se procházet tichou mrazivou přírodou a s prvním sněhem přemýšlet o našich mezilidských vztazích. Kde jsou chyby? Je čas je napravit…

Často v tomto předadventním čase přichází rozhodnutí založit rodinu. Jsme blíž své duši, jsme blíž svému nitru, svému srdci…

Vracíme se zmrzlí na kost zvenku a doma je tak krásně. Teplo, útulno... I v naší duši je krásně, naslouchejme sami sobě, zpomalme. Přemýšlejme o budoucnosti. Není taková inventura tím nejlepším před blížícími se vánočními svátky?

Přepadá vás zájem o duchovno? Zajděte v listopadu do knihovny a začtěte se do témat o duši a duchu - tyto knihy vás budou nyní víc než kdy jindy oslovovat a promlouvat k vám.

Tak nepropásněte chladný podvečer roku a zamyslete se….. bude to k užitku.

Podzim má svůj půvab...
Podzim.jpg
Podzim1.jpg
Podzim2.jpg
hřiby.jpg
Spojte příjemné s užitečným a pojďte na houby!
In vino veritas

In vino veritas

TYPY CHUTÍ VÍNA A JEJICH VNÍMÁNÍ

Sladká chuť

Je vnímána na špičce jazyka.V závislosti na koncentraci cukrového roztoku může být tento pocit vnímán na vnitřní straně rtů.
Látky přispívající ke sladkosti a tělu vína jsou: - cukry které vznikají v hroznech : hexóza, glukóza, fruktóza, pentóza, arabinóza, xylóza - alkoholy vznikající při fermentaci vína: monol, ethanol, polyol, glycerol, butylén, glykol, inositol Cukry mají rozdílný stupeň sladkosti. Na stupnici sladkosti má sacharóza hodnotu 100 a další cukry a sladidla následující hodnoty: sacharin 500, fruktóza 170, invertní cukr, med 130, glukóza čistá 70, glukóza krystalická 50, maltóza 30, sorbit 30, galaktóza 30, laktóza 15. Pozorný pozorovatel zaznamená, že sliny se při přijímání sladké potravy stávají hustší.

Kyselá chuť

Vnímání kyselé chuti se projevuje mravenčením po stranách jazyka a ve tvářích.Z hroznů pochází kyselina vinná, kyselina jablečná a kyselina citrónová. Při fermentaci se vytváří: kyselina jantarová, kyselina mléčná, kyselina octová.Dobře vycvičený degustátor může jednoduše rozeznat pět stupňů kyselé chuti v roztoku. Víno je kyselý nápoj, jako všechny sloučeniny, které uvolňují protony. Když pijete víno jeho kyselost je závislá na množství protonů v něm přítom-ných.Destilovaná voda má pH 7,0 ( je neutrální), pH vína může být v rozsahu od 3,3 ( dost kyselé) po 3,8 ( méně kyselé). Pro zajímavost pH citrónové šťávy je kolem 2,0 Sliny jsou při přijímání kyselé potravy tekutější. Když je víno příliš kyselé může být nepříjemně agresivní.Jestliže má nedostatek kyselin stává se nestálým, plochým a dokonce mazlavým v chuti.

Hořká chuť
Chinin je nejlepším příkladem hořké chuti, která je vnímána na zadní části jazyka.

Degustátoři s dobrou citlivostí na tuto chuť poznají koncentraci chininu i pod 1 mg/l.Ve většině případů je hořká chuť vnímána jako nepříjemná, pokud není doprovázena jinou chutí. Poměrně dlouho také přetrvává.
Na chemické úrovni mnoho součásti vína může být hodnoceno jako hořké. Jsou to fenolické sloučeniny, které se podílejí také na barvě vína ( pigmenty), taniny ( polyfenoly) a catechin.
Tyto sloučeniny hrají významnou roli ve vývoji vzhledu vína - intenzita a odstín barvy.

V ústech reagují se slinami a vyvolávají u červených vín pocit svíravosti.

Slaná chuť
Každý z nás má vlastní hladinu citlivosti na slanou chuť. Je vnímána v přední třetině jazyka.
V nízkých koncentracích je složité rozeznat slanou chuť od sladké. Vycvičený degustátor již může rozeznat koncentraci soli kolem 0,5 g/l. Ve víně jsou obsaženy pouze stopy soli.

Soli minerálních kyselin a některé organické kyseliny jsou rozpustné ve víně. Jsou to chloridy a sulfáty magnézia, vápníku a sodíku, které přispívají ke svěžesti vína. Další minerální sloučeniny jako fluór, křemík, jód, bróm, bór a mangan nejsou během ochutnávání rozeznatelné, ale účastní se biochemických reakcí a vyrovnávají dojem chuti vína.

Ukázkový odkaz

Líbí se vám tyto stránky?

Ano (3452 | 100%)
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one