Egypťan Sinuhet

Egypťan Sinuhet

Egypťan Sinuhet

            Egypťan Sinuhet

 

Já Sinuhet, syn Senmuta a jeho ženy Kipy, píši tyto knihy.

Nikoli proto, abych chválil bohy země Kemet, neboť jsem jimi znechucen. Nikoli proto, abych chválil faraóny, neboť jsem  znechucen jejich činy. Jedině pro sebe sama píši. Ne abych lichotil králům, ne a bbych lichotil bohům, ne že bych se bál časů příštích, ani že bych v ně doufal.

Neboť za svého života jsem tolik zkusil a tolik ztratil, že marný strach mne nemůže znepokojit a jsem znechucen bohy a králi. Tedy jedině pro sebe píši a tím myslím se liším ode všech, kdož psali přede mnou i kdož budou psát po mně.

Neboť vše, co bylo napsáno až doposud, bylo psáno buď pro bohy, nebo pro lidi. A řadím tedy faraóny také mezi lidi, protože jsou našimi bližními v nenávisti i ve strachu, ve vášni i v zklamání.

Ničím se od nás neliší, i když se řadí tisíckrát mezi bohy. A nechť se řadí mezi bohy tisíckrát a opět tisíckrát-, jsou lidmi, jsouce podobni druhým. Mají moc ukojit svou nenávist a uniknout svému strachu, ale tato moc je neušetří ani vášně, ani zklamání. Avšak vše, co bylo napsáno, bylo napsáno z rozkazu králů, nebo aby se lichotilo bohům či aby se předkládalo lidem ošemetně k věření to, co se nikdy nestalo. Nebo dokonce, aby lidi myslela, že se stalo jinak, než tomu vskutku bylo. Nebo , že účast toho či onoho na událostech je větší nebo menší, než vpravdě byla. V tom smyslu tvrdím, že vše, co bylo napsáno od pradávných dob až po tyto dny, bylo psáno pro bohy nebo lidi.

Vše je opět, jak bylo dříve, a nic není nové pod sluncem, a člověk se nemění, i když se mění jeho šat, ba i slova jeho řeči. Proto se domnívám, že nebude psát jinak, než se posud psalo, neboť člověk se nemění. Lidé víří okolo lži jako mouchy na medovém koláči, a jako kadidlo dýmá slovo vypravěče, jenž dřepí v hnoji na rohu ulice, ale lidé prchají před pravdou.

Tím, jenž žil v pravdě, tím jsem opovrhoval za jeho života pro jeho slabost a hrozil jsem se hrůzy, kterou šířil v zemi Kemet pro svou pravdu. Nyní je jeho pomsta na mně, poněvadž i já chci žít v pravdě, zajisté že ne pro jeho boha, ale pro sebe sama. Pravda je ostrý nůž, pravda je nezhojitelná rána, pravda je louh, jenž zalévá srdce trpkostí. Proto ve dnech své mladosti a síly prchá člověk před pravdoz do domů rozkoše a obluzuje své oči prací a mnohou činností, cestováním a radovánkami, mocí a stavbami. Ale přijde den, kdy ho pravda protne jako kopí, a potom již nepociťuje radosti z myšlení a z práce svých rukou, ale je sám, uprostřed svých bližních je sám, a bohové mu nepřinášejí nižádné pomoci v jeho samotě.

 

Já Sinuhet píši toto v plném vědomí, že mé činy byly špatné a mé cesty nesprávné, ale také v jistotě, že nikdo si nevezme poučení, bude-li náhodou číst moje slova. Proto píši jen pro sebe sama. Nechť druzí smývají své hříchy v posvátné vodě Amonově! Já Sinuhet se očišťuji vypsáním svých činů. Nechť druzí dávají vážit lži svých srdcí na váze Usirově! Já Sinuhet vážím své srdce perem z rákosu.

Neboť já Sinuhet jsem člověk, a jako člověk jsem žil v každém člověku, jenž byl přede mnou, a jako člověk budu žít v každém člověku, jenž přijde po mně. Budu žít v jeho starosti i radosti, v jeho zármutku i strachu- budu žít v jeho dobrotě i špatnosti, ve spravedlnosti i křivdě, v slabosti i síle. Jako člověk budu věčně žít v člověku a proto netoužím po obětech u svého hrobu ani po nesmrtelnosti svého jména.

Mika Waltari

 

 

 

 

 

01.03.2009 16:36:29
zlatyandilek
Ukázkový odkaz

Líbí se vám tyto stránky?

Ano (3449 | 100%)
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one