Verše jen pro mě.

Verše jen pro mě.

Verše jen pro mě.

 

♥.♥.♥

Máš krásné oči a krásný hlas,
řeknu ti to znovu, zas a zas.
Na tebe myslím každou noc,
ve všech mých snech máš nedemnou moc.
Tou mocí myslím sílu lásky,
snad tohle všechno není věc sázky.
Ve všech snech ty položíš mě na lóže,
líbat začneš mě a čekáš, až mě to přemůže.
Až mě přemůže velká síla,
ta,co vykoulí nám ji víla,
přiměje mě dělat, co ty chceš
a ty toho snad nevyužiješ.
Tvá moc nademnou ve dne, v noci,
když pomoc potřebuji,
ty podáš mi ruku,plnou pomoci.


Kapesní vydání
dvou lístků na cesty
-celé mé jmění-
s úsměvem na rtech
život se cení
méně než snění
-jak bláhové-
inu
časy se mění

Papírek zdobený,
poukaz na sen
-s jmenovkou pro tebe-
reservé
na věky věků
na jedno místečko
schované v srdci
-zející prázdnotou-

V kalichu si uvaříme
milé věty k večeři
-bez rybích šupin-
recept si půjčíme
ze zahrádky
paní Fantazie
a dochutíme kořením
-tím, které máš nejraději-

Tak seber odvahu.
Neboj se,
máš přeci křídla
-ten dárek ve skříni-
Vkroč pravou nohou
na Koráb snů
nejbližší zastávka
je nebe.
-Anděli můj-

♥.♥.♥

Přání
Jeden, dva...tisíce...milióny
tváří a úsměvů
malují pestrými barvami
náš svět.

Sametově jemné ruce
se srdci v dlaních
objímají pevně
roztříštěnou Zem.

Láska je pohlazení motýlího křídla.
Moudrý anděl je slepý,
aby viděl více, než naše oči vidí -
jsme stejní hluboko v našich duších.

Proč lidé stále píšou otazníky
do svých snů a citů?
A krásu nazývají rozdíly?
Kdy se zbavíme otrockých pout?

Hrajeme jen šachy -
černá nebo bílá,
ale tento boj má jen poražené
- nás, lidi bez studu.

Tajné přání se přece zračí v nebi
- spojení různobarevných pentlí...
Tak naději spolu možná najdeme.
Já věřím...brzy.

Potom budeme šťastní. Napořád

♥.♥.♥

Hledání .Bylo pár míst v mým životě,
který, nevim proč, ale mám rád.
Na tyhle místa mohl bych přísahat.
Hory tak vysoký, že mě Bůh hladil po vlasech
a jezera hluboký, že jsem sotva popadal dech.

Bylo pár chvil v mým životě,
na který vždycky bude čas vzpomínat.
Za těma chvilkama si budu stát.
Třeba jak v nedobrejch dobách máma nejedla, aby my jsme měli
a slzama pak kreslila po posteli sny o tom, že budem všichni mít.

A podařilo se to vyplnit.

Říkal jsem si tuhle, že bych chtěl změnit svět.
Umět si pískat a všechno znát nazpaměť.
Jak máma na diplom slzy ronit.
Snad je čas obout boty a dlouho jít...

A když jsem do chladný noci vstal
a zlej sen se ještě držel řas,
možná jsem se trochu bál,
ale vem to ďas.
Zaslech' jsem mámu v těch temných zdích:
,,Drž se, třeba na kolenou, ale svých."

♥.♥.♥

Jen básničku chtěl jsem malou aspoň napsat a tobě dívenko ji věnovat! Ale písmenka mně nelze najít, to sloky a slůvka se v mém srdci nebo hrudi vytratily.
Co ti dívenko moje hezoučká, ústa má povědět dneska chtěla. Co rty mé jak němé zůstaly a slůvko neřekly.
Jen srdíčko to bije na poplach, tam co hruď je mužova. Co skrývá slova ta něžná mazlivá, slova tvému přec srdci, co jsou snad i příjemná, to jen pro tvé srdce s něhou muž nosívá.
Ach --- jaká to škoda, že jsem jen FANTAZIE , PŘELUD , OBLAK ...

♥.♥.♥

Básnička o tobě :
Potkat ho,
tak ho ani nepoznáš
když křídla schoval
někde pod oltář ...
.
Nemusíš se s ním ..
hned modlit Otče náš,
on prostě pomůže
nečeká honorář ...

A tyhle anděly,
tak ty mám vážně rád
ty zakuklený v lidský šat,
ne ty co nosí bílý peří
a dávaj´ ho všem na odiv,
... co jenom sami v sebe věří .

10.03.2009 10:13:42
zlatyandilek
Ukázkový odkaz

Líbí se vám tyto stránky?

Ano (3449 | 100%)
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one