Štěstí

Štěstí

TRVALÉ ŠTĚSTÍ

Leckdo tvrdí, že štěstí leží na ulici, jiní si zase stěžují, že se jim štěstí nikdy nedostalo. Štěstí se nám jeví jako cosi velkého a dokonalého-např. jako stav bez starostí.

Štěstí je cosi, co člověk jen tak snadno nezíská. Většinou bývá jen zcela krátké, tak krátké, že je pryč, než si je vůbec uvědomíme. Ráno se můžeme probudit, těšit se z ranního slunka, a náhle pocit štěstí.

My však tyto okamžiky většinou ignorujeme. Štěstí? To přece znamená vyhrát v loterii, žít v bohatství a samozřejmě také mít dokonalý partnerský vztah! Nebo věci necítíme právě takto?

Většinou štěstí pocítíme v okamžicích, kdy s tím nejméně počítáme. Uvědomíme si to teprve později, a tak učiníme předsevzetí, že si je příště podržíme. Štěstí by mělo trvat věčně. Musíme si však položit otázku, proč ony okamžiky štěstí přicházejí tak nečekaně. Co je vyvolává? Na to samozřejmě nemyslíme, neboť štěstí přirovnáváme k osudu, k čemusi, co přichází zvenčí, co sami nemůžeme ovlivnit. A při tom je držíme v ruce. Neříká se nadarmo, že jsme strůjci svého štěstí. Lidé, kteří říkají, že nikdy neměli štěstí, je také nikdy mít nebudou.

Odnaučili jsme si vážit si drobností. Je samozřejmě těžké dbát na to v naší době, kdy zdánlivě existují jen superlativy. Kdybychom však přece jen byli vnímaví k „malému štěstí“, mohli bychom dosáhnout štěstí trvalého.

Chceme-li být se svým partnerem šťastni, a to déle než trvá euforické období zamilovanosti, musíme pro to také něco udělat. Láska je hluboký cit. Dovedeme jí skutečně pochopit a vnímat teprve tehdy, když jsme této hloubky dosáhli. Znamená to, že se každý musí natolik otevřít, aby partner mohl do této hloubky nahlédnout. Mnozí k tomu dospějí teprve v důsledku zkušenosti, jíž nabudou po krizi nebo rozchodu, až když jim bolest způsobí rány, které nelze zakrýt a které jim obracejí duši naruby. Naši bližní bohužel teprve potom poznají, co se v nás děje, nebo to my poznáme u jiných. Ale tomu bychom mohli předejít, kdybychom se už předem chovali otevřeněji.

K partnerovi, který je vůči nám otevřený, který v nás vzbudil důvěru, se chováme docela jinak. Poznáváme jeho silné stránky i slabosti. Za jeho silné stránky bychom měli chválit, aby je neztratil a abychom se z nich dokázali poučit. Jeho slabosti bychom neměli kritizovat, nýbrž je kompenzovat vlastními silnými stránkami. Důležité je, aby partneři spolu neustále mluvili. Jsou to koneckonců dva v podstatě rozdílní lidé, kteří se musí dorozumět.

Čím více se snažíme toho druhého poznat, tím líp poznáváme sami sebe, tím líp víme, co vůbec chceme. Je to téměř jako dobrodružná cesta bez konce, na níž můžeme zažít mnoho šťastných chvil, protože objevujeme spoustu věcí, které nám působí radost. My sami partnera potěšíme, jestliže se budeme chovat upřímně a umožníme mu, aby i on nás dobře poznal. Je to výměna pozitivní energie, která působí štěstí.

Na štěstí se nesmíme dívat jako na něco abstraktního a osudového, nýbrž abychom k němu dospěli, musíme začít jednoduchými mezilidskými záležitostmi, totiž dělat radost jiným. Štěstí, jehož se tím partnerovi dostane se nám opět vrátí. Pokusme se o to!

„Láska je odevzdanost a v odevzdanosti spočívá štěstí.“ Začíná to sváděním a na konci může být trvalé štěstí.

Z díla CHI AN KUEI

 

24.03.2008 18:23:31
zlatyandilek
Ukázkový odkaz

Líbí se vám tyto stránky?

Ano (3449 | 100%)
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one